ODS nikdy nebyla stranou úzké skupiny poslanců, ale stranou tisíců poctivých a aktivních lidí, kteří se každý den podílí na jejím fungování. Sdílíme společné hodnoty, věříme v demokracii, svobodu a stát, ve kterém být poctivý a aktivní má smysl. Tady jsou naše příběhy.
„Radek Kašpárek je člen ODS, majitel a šéfkuchař restaurace Field, která dostala michelinskou hvězdu.“
„Je mi 38 let a pocházím z Pošumaví. Můj otec podnikal řadu let v kovovýrobě. Práce v rodinné firmě mi ukázala, co je odpovědnost a povinnost vůči sobě a svým blízkým. Poctivá práce se nám vyplácela. Podnikání bylo svobodné, bez zbytečných omezení a regulací. Zkrátka se nám dařilo dobře a byl to velký český úspěch. To je pro mě pravicové smýšlení, které mám od svých rodičů, a které mám pevně spojeno s ODS.
Dnešní demokracii a svobodě jsem přestala rozumět. Nejsem si jistá, jestli o sobě stále rozhodujeme my obyčejní lidé v České Republice. Možná o nás dnes rozhodují elity EU a Německa a my už svůj osud nemáme ve vlastních rukou. Abych pochopila dnešní svět, rozhodla jsem se vystudovat ústavní a evropské právo. Jako asistentka pro právní metodiku v ústavním právu se zabývám Lisabonskou smlouvou už řadu let a vidím, že moje obavy o český úspěch jsou v mnoha směrech opodstatněné.
Proto podporuji ODS. Třebaže se mu zrovna nedaří, stojí na solidních základech a myšlenkách. Demokracie a svoboda jsou myšlenky, které potřebujeme a které je třeba nejenom propagovat ale taky žít. Přeji ODS, aby nalezla novou sílu a znovu zazářila na české politické scéně.“
MS ODS Nové Město na Moravě
„Narodil jsem se v prosinci roku 1989, od svých 9 let žiji v Pohledci -
místní části Nového Města na Moravě. Po maturitě na zdejším gymnáziu
jsem vystudoval historii, učitelství historie a učitelství ZSV na FF
MU v Brně, čímž jsem si splnil svůj dětský sen stát se historikem.
Pracuji pro město Žďár nad Sázavou v oblasti cestovního ruchu. A do
časopisu Historické války pravidelně přispívám svými texty o historických palných zbraních.
Do ODS jsem vstoupil teprve nedávno, na počátku roku 2015, kdy jí
mnozí předpovídali pád po 5% hranici a zánik. Politika a veřejné dění
mě vždy zajímaly, a tak, když do čela ODS nastoupil Petr Fiala,
emeritní rektor mojí alma mater, rozhodl jsem se s obnovou této
tradiční pravicové strany zkusit také pomoci. Prostřednictvím ODS bych
rád pomohl měnit věci v našem městě, kraji i zemi k lepšímu. Věřím
totiž tomu, že když má člověk pocit, že věci nejsou tak, jak by měly,
je naší morální povinností zkusit s tím něco dělat. A tak to zkouším
...
Politika ale samozřejmě není mou jedinou zálibou. Jako člověk
zajímající se o vojenské dějiny jsem vstoupil do spolku historického
šermu Flamberg ze Žďáru nad Sázavou, se kterým už téměř 10 let
vystupuji na hradech, zámcích, obecních či městských slavnostech po
celé ČR.
V roce 2014, veden svým zájmem o vojenství a zejména pocitem
odpovědnosti a vlastenectví, jsem se rozhodl pro vstup do Aktivní
zálohy Armády České republiky. Po základním výcviku jsem nastoupil k 191. pěší rotě Plukovníka Jana Kubiše spadající pod KVV Jihlava, ve
které sloužím dosud.
Ve volném čase rád čtu, sportovně střílím, chodím na výlety a procházky - krásy rodné Vysočiny k tomu přímo vybízí, občas si zahraji
tenis či squash a v zimě (je-li sníh) jako Novoměšťák neodolám lyžím.
Část volného času věnuji i práci v soukromém lese, který jsme společně
s dalšími pozemky zdědili po našich předcích, žijících v Pohledci už
více než tři staletí. Správa těchto pozemků a lesa je závazkem, na
který nikdy nezapomínám a zároveň i velkou inspirací. Stromy, jejichž
dřevo nás v zimě hřeje, totiž zasadili naši předci. A stromy, které
sázíme my, budou hřát ty, kteří přijdou po nás. A tak se snažíme,
abychom jednou vše předali ještě v lepším stavu, než jsme zdědili.
Přesně tento způsob přemýšlení nám v současnosti bohužel často chybí,
a mám pocit, že v politice obzvlášť. Snad se to jednou změní...“
„Zabývám se více než třicet let problematikou znečištění životního prostředí a to jak na akademické půdě, tak i v soukromém sektoru. Jsem profesorem Masarykovy univerzity a podařilo se mně přispět k vybudování dnes světové uznávaného centra pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX) na této univerzitě.
Spolupracuji také dlouhodobě při řešení této problematiky s Ministerstvem životního prostředí ČR a působím jako expert a reprezentant ČR v rámci OSN a především tzv. Stockholmské úmluvy o persistentních organických polutantech. Tato činnost mě zavedla do řady zemí planety, kde se dlouhodobě snažím uplatnit české zkušenosti. V oblasti řešení problémů životního prostředí preferuji profesionální přístup založený na hlubokých odborných znalostech a zkušenostech.
Pokud jde o mé osobní postoje, preferuji nazývat věci pravými jmény. A kromě pracovních aktivit se ve volném čase věnuji historii a fotografování také především spojenému s historickými památkami, mám rád hudbu různých žánrů a malířství. Tedy tomu všemu pokud to čas dovolí.“
„Dlouhá léta jsem hrál šachy, to mě naučilo myslet dopředu a nevidět jen ten tah na první dobrou.” Roland Mádlo je jeden z nejmladších členů ODS. O politice se doma vždycky bavili, a proto se rozhodl, že nechce jen přihlížet, ale i něco dělat.
„Narozen 28. června 1979 v Jihlavě, od roku 1981 trvale žije v Praze, od roku 2006 v obvodu Prahy 3. V letech 1997 – 2005 vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy s doktorskou specializací na české novověké a novodobé dějiny. Je autorem řady publikací a odborných článků: Osobnosti české historie (2009), České země v letech 1705 – 1792 (2010), Peníze v našich moderních dějinách (2011) Po kolejích a silnicích Velké Prahy (2012) a České země v letech 1792 – 1848 (2013). V letech 2005 – 2010 pracoval na Historickém ústavu AV ČR, dlouhodobě spolupracoval s FHS UK, externě přednáší na FF UK. Od února 2013 působí na Ústavu pro studium totalitních režimů.
Členem ODS je od září 2011, od roku 2015 je členem Místní rady na Jarově. V rámci politického dění se zabývá otázkami kultury, vzdělávání, zahraniční politiky, obrany, bezpečnosti, dopravy a životního prostředí. Další zájmy: herpetologie, numismatika, historie a kultury Latinské Ameriky.
Krédo: Salus patriae suprema lex.“
„Nikdy jsem si nemyslel, že bych šel do politiky. A pak přišel okamžik v roce 2013, kdy se dostal náš politický systém do hluboké krize. A tehdy jsem měl pocit, že o tom nemůžu jen psát, že musím jít příkladem.” Petr Fiala je bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně, konzervativec tělem i duší, milovník literatury a aktivní tenista.
„Na architektuře mě baví to, že mohu naplňovat vizi za pomocí různých technických a výtvarných řešení a tvořit něco funkčního, co udělá radost druhému.” David Beke je architekt a designér z Jihlavy a pyšný táta malé Aury.
„Vždycky jsem si přál vyjet do Afriky, proto jsem na několik let odjel pracovat do nemocnice v Botswaně.” Marcel Hájek je chirurg, lékař záchranné služby, rád cestuje a zajímá se o entomologii.
„Dělání hudby mi plní můj sen” Josef Machač vystudoval Střední odbornou ladičskou školu a konzervatoř, celý život se živí jako ladič klavírů.
„Je mi padesát let. Jsem ženatý a mám dvě děti. Rodina je pro mne základ všeho.
V roce 1996 jsem vážně onemocněl nádorovým onemocněním. Léčba proběhla úspěšně a já skončil v plném invalidním důchodu. A zde musím konstatovat, že stát a jeho pomoc zafungovaly podle mých představ. Žena byla na mateřské dovolené a tak, i když nám pomáhala celá rodina, bychom to bez sociálních dávek nezvládli.
Léčbu své nemoci jsem si krátil dálkovým studiem na Dopravní fakultě Jana Pernera V Pardubicích. Promoval jsem v roce 2000. Můj zdravotní stav se zlepšil natolik, že jsem se v roce 2005 mohl vrátil do normálního života.
V současné době pracuji na Výukovém a výzkumném centru v dopravě Dopravní fakulty v Pardubicích.
Jelikož byl závěr léčby podpořen transplantací kmenových buněk, nemohli jsme mít další vlastní děti. Tak jsme se s manželkou rozhodli vytvořit domov adoptovanému dítěti. Po peripetiích se státní byrokracií, jsme si v roce 2005 přivezli domů naší dceru Elišku.
Nikdy jsem se neztotožnil se zrušením základní vojenské služby. Jako obyvatel tohoto státu jsem vždy cítil a v současné době ještě více nutnost mít dostatečně početnou a dobře vycvičenou armádu, proto jsem vstoupil v do řad aktivních záloh.”
„Rodiče mě vždy vedli k tomu, že mi nemá být lhostejná politická situace v naší zemi. Už jako dítě jsem s rodiči a jejich přáteli diskutovala o tom, kam naše země směřuje a co se dá dělat pro to, aby se nám všem žilo dobře, bez zbytečných regulací a omezování svobody.
Také mě učili, že nic není zadarmo a že bez práce nejsou koláče. Proto fandím všem pracovitým lidem a nikomu nezávidím ani úspěch, ani peníze. Proto jsem už v 19 letech vstoupila do ODS.
ODS zůstávám věrná i v časech, kdy se zrovna nedaří. Nevolím ODS ze zvyku, ale z hlubokého přesvědčení, že představuje tu nejlepší politiku pro naši budoucnost, nejen moji, ale i mého syna Adama, který je teď pro mě vším. Ze srdce si přeji, aby vyrůstal v éře Fialy a jemu podobných.
Narodila jsem se v Táboře, ale při studiu vysoké školy jsem poznala Prahu, která mě natolik pohltila, že jsem se rozhodla žít svůj život v hlavním městě.
Baví mě tvůrčí psaní a tento obor jsem také na Literární akademii vystudovala a dnes mě živí. Pracuji jako redaktorka, editorka a jazyková korektorka, a k tomu osmým rokem asistuji senátorovi Pavlu Eybertovi.”
Jsem stavební inženýr se specializací na vodohospodářské stavby a v oboru působím už více jak čtvrt století. V ODS jsem s malou pauzou od roku 2000. Dlouhá léta jsem působil jako zastupitel na radnici Prahy 4.
„Je mi 46 let, jsem ženatý a mám dvě děti. Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity a téměř po celou dobu mé dospělosti, od svých 20 let, působím ve školství jako učitel na základních školách. Narodil jsem se a žiji v Bruntále. Mezi mé záliby patří rekreační sport (windsurfing, vytrvalostní běh, cykloturistika, plavání aj.), cestování, architektura, hudba, ale také zahrádkaření.
Do politiky jsem vstoupil v roce 2007, protože jsem si uvědomil, že bych chtěl svým dílem přispět k tomu, aby se i v našem okrese, který je mým domovem a na který jsem i přes velké nedostatky velmi hrdý, žilo lépe. “
„Jsem šťastně ženatý už dvacet let se svou milující manželkou Jitkou, se kterou máme dvě úžasné děti.
Po čase stráveném na manažerských pozicích jsem se rozhodl pro změnu ve svém životě a vydal jsem se na cestu podnikání. Vlastním malou firmu, kterou buduji od píky se všemi nástrahami dnešní doby.
Dále vlastním největší lyžařský klub alpského lyžování v Českých Budějovicích a jižních Čechách SKI TEAM BUDWEIS. Klub je mojí celoživotní vášní. Lyžování a práce s mládeží mne naplňuje. Není to jednoduché vychovávat v dnešní uspěchané době mladé sportovce. Sport je o dřině, odříkání, zvládání zklamání, ale samozřejmě i úspěchu.
Naše úspěchy jsou zatím skromné. Dcera se pohybuje v celorepublikovém žebříčku na sedmnáctém místě, syn mi letos přivezl stříbrnou medaili ze zimní olympiády na Klínovci ve skicrossu. Celkově jsme za jižní Čechy přivezli z alpských disciplín tři stříbrné medaile a posunuli jsme jihočeskou výpravu z třináctého místa na celkové páté místo.
ODS jsem volil za dob bujarých a volím ji i v časech ne příliš šťastných. Jsem vizionář, realista a chci měnit věci pro nastávající generace, aby měli v budoucnu pro co pracovat a žít.”
„Podnikat jsem začal v roce 1992, moje první zakázka byla instalace boileru. Půjčil jsem si hotovost a vyrazil pro zboží. Služební vůz jsem tehdy ještě neměl, a tak jsem vezl boiler na tradičním dvoukoláku. Byt byl ve druhém patře činžovního domu, a když jsem s vypětím sil těžké břemeno složil před bytem, vyšel ven nájemník se slovy „máte boiler 80l a já požadoval 120l“. Vše dopadlo dobře, nenechal jsem se odradit. Dnes mám firmu elektro se stálými zakázkami z celého regionu.
A neměnil bych. Starat se o svou rodinu a svoje zaměstnance s náležitou zodpovědností je to, co mě baví.
Abych si odpočinul od byznysu, jezdím po česko-německých severních hranicích a sepisuji české i německé pověsti. Soužití dvou národů se společnou, ale přesto odlišnou kulturou má v sobě hodně příkladů pro každodenní život. Bylo by dobré inspirovat se dobrými činy našich předků a poučit se z těch špatných, abychom je již nemuseli opakovat.
Do ODS jsem vstoupil z potřeby angažovat se v prostoru regionu, ve kterém žiji, a stal jsem se předsedou ODS v Terezíně. V posledních volbách mojí ambicí bylo dostat se na starostenskou pozici, ale přerušit podnikání a věnovat se dále politice nebylo jednoduché. Nebyl jsem tedy tak ambiciózní jako náš bývalý kolega, který přestoupil k politickému hnutí ANO.
Jak se říká, není všem dnům konec. Přál bych si, aby ODS byla taková, jak se dnes pomalu rodí. Držím všem palce, snad dostatečně poučení můžeme příště ukázat rozumný a seriozní styl při vládnutí této zemi.”
potřeba být aktivní, zvlášť v dnešní době populismu.
„Bude mi tento rok už 70 let. Začala jsem podnikat v roce 1993 v mlynářství. Musela jsem tehdy rychle jednat, protože se mému osmnáctiletému synovi narodil chlapeček. Abychom se uživili, ale nezatěžovali tehdejší křehkou dobu, začali jsme podnikat v úplně jiném oboru, než jsme všichni chtěli a dělali. Stálo nás to moc úsilí, dluhů, které jsme beze zbytku poplatili, a nyní, když už bychom mohli v klidu dýchat, nastoupily supermarkety, které nám začaly diktovat ceny.
Naše podnikání se stalo nesvobodné a nedemokratické. Přesto věříme v silnou a prosperující Českou republiku, ale s ANO a ČSSD se toho nedočkáme. Jsme přesvědčeni, že stát má poctivé a pracovité občany podporovat, ne je stále víc kontrolovat, omezovat a zatěžovat byrokracií. Proto jsem v loňském roce vstoupila do ODS, protože mi není lhostejná budoucnost naší země. Abych se mohla podílet na tom, že se v České republice opět vyplatí být aktivní a pracovitý a aby naše svoboda nebyla stále více omezovaná, nahlodávaná a bořená.”
„Podnikám od roku 1996 a strana ODS mi vždy byla nejbližší svým programem. Neměl jsem ambice být členem žádné politické strany. Před třinácti lety mě ale oslovil kamarád a člen ODS, že by potřeboval pomoct s prosazením obchvatu města. Nemohl jsem říct ne, protože by to bylo v rozporu s mým myšlením a přesvědčením nejenom k veřejnému životu, ale i k sobě samému.
Mám rád motoristický sport a stále hraji tenis, hokej a aktivně fotbal. Jsem členem a spoluzakladatelem střeleckého klubu a HC Lysá.
Jsem ženatý 27 let a mám dvě krásné dcery.”
„Je mi 52 let, prožil jsem dětství v socialistickém Československu, tatínek byl členem KSČ, maminka se setkávala se členy křesťanského disentů u Bendů. Po vojně a maturitě jsem pracoval jako stavební technik a na brigádě jsem přišel o prsty pravé ruky. Tehdy do toho přišel rozvod s manželkou a já se najednou musel starat i o svého jednoletého syna.
Po mnoha operacích na plastické chirurgii jsem se rozhodl, že chci také pomáhat lidem po úrazech. Začal jsem na plastické chirurgii tzv. od piky. Dodělal jsem si druhou maturitu na zdravotní škole a pomaturitní vzdělání. Dnes již 20 let pracuji na JIP plastické chirurgie na pražských Vinohradech a starám se o pacienty, které mají podobné úrazy jako já tehdy.
Zažil jsem práci s pacienty i v domácí péči. Je to zajímavá a potřebná práce, ale náročná. Nyní žiji Libenicích, v ODS jsem od roku 1996.”
„Více jak 10 let jsem působil jako velvyslanec, v roce 2015 jsem z Ministerstva zahraničí odešel do důchodu, i když jsem tam mohl ještě pět let zůstat. Rozhodl jsem se tak i mimo jiné proto, že jsem nechtěl spolupracovat s dnešní hlavou státu a vedením Ministerstva zahraničí.
Už předtím jsem byl rozhodnutý, že vstoupím do ODS, ale myslím si, že velvyslanec nemá být členem žádné politické strany – slouží státu, čili všem jeho občanům bez rozdílu. Učinil jsem tak proto až v roce 2015.
Po peripetiích, kterými ODS prošla, si podle mého soudu zaslouží novou šanci. Nikoli z milosrdenství, ale protože má jasný názor, má potenciál jej prosazovat, má osobnosti a je svého druhu jediná na naší politické scéně. Je to strana, která je nejblíže mému liberálně konzervativnímu názoru a přesvědčení, že svoboda je skutečně ten nejvyšší statek, který je třeba hájit a kultivovat.
Situace v naší zemi dospěla do stavu, který skutečně volá po nápravě, i když významná část voličů si to ještě neuvědomila. Bohužel pro ně i pro nás.
I po dvacetileté pauze mě stále baví a zajímá sociokulturní antropologie. Jako bývalého akademika mne stále baví psaní, a tak momentálně pracuji na rukopise knihy a diplomacii „všedního dne” – o tom, jaké to je, když se člověk stane diplomatem a co vlastně dělá, když pracuje.
Jako důchodce mám volné večery, a tak chodím do kursu řezbářství. Ruční práce mi nikdy moc nešla, ale snažím se. Odjakživa mne ale bavilo malování, tak se mu také věnuji, stejně radostně a stejně nepoučeně fotografuji.
Ale po celý můj dospělý život je pro mne hlavní prioritou rodina, vše ostatní bylo a je až na dalších místech. Jsem už téměř 42 let ženatý stále se stejnou ženou, se kterou mám dvě dospělé děti.
Svět okolo nás moc povzbudivě nevypadá, a tak se rád budu podílet na všem, co by jej mohlo alespoň o milimetr zlepšit.”
„Politicky jsem se angažoval už během studia VŠ, v době, kdy ještě ODS neexistovala. Měl jsem kontakty na některé „nezávislé iniciativy“ před rokem 1989. V listopadu 1989 jsem se aktivně účastnil sametové revoluce jako student VŠ a 23. listopadu jsem byl krátce zatčen policií ve Frýdku –Místku za distribuci letáků a protistátní činnost, a to během tehdejších tzv. „spanilých jízd“ studentů do „dělnických lokalit“. Kdyby listopad „neklapl”, možná bych ve vězení seděl ještě dnes.
ODS jsem od roku 2007, ale aktivně jsem ji podporoval od jejího počátku a ani dnes necítím potřebu z ODS vystupovat jako mnoho kariéristů v poslední době. Členem zastupitelstva města Karviná jsem byl tři volební období (2002-2014). V letech 2006-10 jsem byl i předsedou komise tělovýchovy města. Na ODS oceňuji dostatečnou odbornost, apolitičnost v některých tématech, zodpovědnost, vzdělanost našich členů a neparazitování na sociálním systému.
Studoval jsem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci učitelství obor matematika – chemie. Po studiích jsem se vrátil do svého rodného města. Od roku 1991 jsem začal učit na ZŠ Dělnické matematiku a chemii, poté na Obchodní a bankovní akademii Karviná. V roce 2005 jsem se stal ředitelem ZŠ Majakovského. Stále se snažím profesně růst, proto jsem v roce 2008 absolvoval na funkční studium pro ředitele škol na Univerzitě Karlově.
Od svých 11 let jsem hrál závodně basketbal, po operaci obou ramen v roce 1995 jsem ale svou kariéru hráče musel ukončit. Poté jsem se začal věnovat trenérské činnosti dětí a mládeže, což činím dodnes. Od roku 2001 jsem starostou TJ Sokol Karviná. Náš spolek má 250 členů. Dosáhli jsme řady úspěchů, v letech 2009 a 2010 získalo družstvo našich basketbalistů U20 pod mým trenérským vedením dvakrát titul mistrů ČR a od roku 2010 hrají naši muži 2. ligu. V současné době jsem v oddíle basketbalu více než trenérem manažerem, vnějším koordinátorem, komunikátorem s rodiči a spolupracujícími kluby a také osobním sponzorem.
Narodil jsem se 14. prosince 1967 v Karviné, kde nyní žiji se svou manželkou Marcelou a dětmi Tomášem a Šárkou. Součástí naší rodiny je i labradorský retrívr Ben, kterého jsme si vzali z útulku pro psy, abychom mu zajistili smysluplnější život.”
„Do ODS jsem vstoupil před několika málo léty, v době kdy padla vláda, a od ODS se lidé odvraceli a vystupovali ze strany. Pravici, respektive ODS, volím celý život i přes to, že někdy skřípu zuby, především kvůli některým lidem, kteří stranu poškozovali. Jsem přesvědčen, že myšlenky, na kterých ODS stojí, jsou správné, proto jsem vstoupil do strany, ne kvůli penězům ani kariéře. Považuji se za lokálního patriota z Ostravy, který má rád svůj kraj, svoji práci a především se snaží co nejlépe vychovávat své syny.”
„Členem ODS jsem 11 let, pracuji jako ředitel krajské příspěvkové organizace Vysočina Education, u jejíhož zrodu byl i Miloš Vystrčil a která podporuje školství v našem kraji. Vzdělání se věnuji dlouhodobě ve školské komisi města Jihlavy a školském výboru v Kraji Vysočina. “
„Je mi 65 let, jsem v důchodu a bydlím na Vysočině v Herálci. V ODS jsem od roku 2001. Předtím jsem nebyl v žádné straně, pouze v odborech a SSM, tam byli snad tehdy všichni.
V roce 1969 jsem v Praze u příležitosti prvního výročí okupace vyvěsil několik „protistátních” letáků, a poté jsem dostal podmínečný trest. Později jsem byl rehabilitován. Rok 1989 jsem prožíval velmi emotivně.
V místním sdružení v Havlíčkově Brodě jsem po celou dobu řadovým členem. Jsem rád, že preference ODS stoupají, podle mne ten sešup dolů byl až moc krutý, a to z pohledu dnešních dnů, kdy veškeré kauzy se nepotvrdily. To se ale málo připomíná.
Mám rád sport, aktivně hraji tenis, jezdím na kole a běžkách, také mě baví pétanque, bowling, pěší turistika. Vždy jsem měla rád rockovou hudbu, dodnes chodím na rockové koncerty a zábavy. Žiji také undergroundem, Ivan Jirous Magor je pro mne největším Čechem. Zajímám se o výtvarné umění a chalupaření. Od minulého roku píši obecní kroniku. Také organizuji nespočet turistických a kulturních akcí.”
Spolu s manželem jsme byli zakládajícími členy ODS na Praze 6. V roce 1994 jsem kandidovala v komunálních volbách na Praze 6. Stala jsem se místostarostkou pro oblast školství, sociální, kulturní a pro oblast zdravotnictví. V zastupitelství hlavního města Prahy jsem byla členkou sociálního výboru a komise pro výchovu a vzdělávání.Manžel byl členem zastupitelstva Prahy 6 a členem komise dopravní a bezpečnostní.
Od roku 1998 do 2012 jsem zastávala funkci krajské koordinátorky prevence kriminality hlavního města Prahy. Vypracovala jsem koncepci prevence kriminality hlavního města Prahy, podílela se na republikové koncepci prevence kriminality. Na mezinárodní úrovni jsem se zúčastňovala mezinárodních setkání preventivních aktivit při Radě Evropy (CLRAE), prezentovala jsem Prahu i Českou republiku v oblasti prevence kriminality. V roce 2015 jsme se s manželem odstěhovali z Prahy na důchod do České Kanady do Starého Města pod Landštejnem.
Ve Starém Městě pod Landštejnem jsem kandidovala v komunálních volbách v roce 2014, a poté jsem se stala zastupitelkou za ODS. V září 2015 zde rezignoval na svou funkci starosta a já jsem byla zvolena starostkou.
„Narodil jsem se 13. dubna roku 1951 v Brně. Po maturitě jsem vystudoval obor zahradnictví na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně. Po praxi jsem se stal vedoucím fytopatologické laboratoře ve VŠÚZ Olomouc, a po roce 1991 jsem byl až do roku 1994 vedoucím fytopatologické laboratoře SEMO s.r.o. Smržice. Při práci v laboratoři jsem pokračoval postgraduálním studiem mykologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde jsem úspěšně obhájil práci zaměřenou na genetiku a šlechtění rostlin na odolnost a získal jsem titul kandidáta věd. Za vědeckou práci v oboru zemědělská a lesnická fytopatologie jsem získal v roce 1993 titul doktora věd.
Od roku 1994 jsem docentem oboru zelinářství na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Na téže univerzitě jsem se v roce 1999 stal profesorem oboru zemědělská botanika. Od roku 1995 do roku 2010 jsem vedl katedru botaniky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Mimo tyto aktivity jsem dále externě vyučoval na dalších českých i slovenských univerzitách. Absolvoval jsem také řadu zahraničních stáží například v Holandsku, Německu, Švédsku, Velké Británii, USA, Austrálii nebo Izraeli.
V mladí jsem se věnoval skautu, nyní ve volném čase rád chodím na dlouhé procházky přírodou, zahradničím a čtu.
Od roku 1990 do roku 1998 jsem byl starostou Smržice. V ODS jsem od jejího založení a jsem předseda místního sdružení ODS ve Smržicích.”
„Je mi 32 let, jsem ženatý a mám dvě krásné dcery – Valentinku a Sofinku.
Do ODS jsem vstoupil v roce 2003 v Praze Radotíně a stal jsem se hrdým členem „modrého týmu” vedeného Karlem Hanzlíkem. V ODS jsem vždy viděl garanta české orientace směrem na západ. Zároveň mě vždy oslovovaly myšlenky ekonomického liberalismu a politického konzervatismu. Hodnoty, jako jsou tradice, svoboda a odpovědnost, hrají pro mě zcela klíčovou roli. V současné době stále nevidím jinou politickou stranu, která by tyto hodnoty chtěla prosazovat a bránit.
V ODS jsem zároveň potkal mnoho lidi, kterých si velmi vážím, například starostu Prahy 16 - Radotín Karla Hanzlika či členy berounské ODS.
Nějakou dobu se soudilo, že ODS je mrtvou stranou, ale já si to absolutně nemyslím a rád bych při návratu ODS do čela české pravice pomohl. Chci být aktivním a hrdým občanem této země.
Před čtyřmi lety jsem přestoupil do karlštejnské ODS, za niž jsem v předloňských volbách kandidoval do zastupitelstva.
Vzděláním jsem filolog (italština a portugalština) a politolog. Nyní se na katedře historických věd FF ZČU připravuji na doktorát v oboru historie a v European School pf Business and Management studuji Leadership v programu MBA.
Pracuji v americké outsourcingové společnosti na pozici Service Order Management Team Leader. Věnuji se také výuce románských jazyku a vloni jsem založil a v současné době vedu Karlštejnský družební spolek, který se stará o rozvoj partnerských měst. “
Pojďte do toho s námi! Podělte se i vy o svůj příběh! Napište nám, co vás v životě inspiruje, jaké práci se věnujete či proč jste vstoupili do ODS. Stranu netvoří pár lidí v čele, ale my všichni.
tvare@ods.czNejste členem ODS, ale máte podobné názory a sdílíte naše hodnoty? Staňte se naším podporovatelem a získejte přístup k informacím a možnost něco změnit.